Team Verya ~ acta non verba

V dnešním rozhovoru jsem vyzpovídal šéfredaktora působícího u týmu eSuba - Tomáše "Pospi" Pospíchala, který nám o sobě mnohé prozradil.

Ahoj, na úvod bych tě rád poprosil, zda by si nám představil mladíka, jenž se skrývá pod nickem Pospi.

Zdarec, jmenuji si Tomáš Pospíchal, je mi devatenáct let. Nedávno jsem úspěšně ukončil středoškolské vzdělání a naplno si hodlám užít čtyři měsíce prázdnin, než nastoupím na vysokou školu. Jinak závodně hraji tenis - už dvanáct let - a dále co se týče sportů, tak určitě si rád zahraji hokej nebo si zajezdím na inlinech.

Super! Půsopíš jako šéfredaktor týmu eSuba, co pro tebe vše tato práce obnáší?

Práce šéfredaktora určitě není tak lehká, jak se může zdát, i mě osobně to překvapilo, jelikož jsem nástup do této funkce docela podcenil a nebyl jsem na to ze začátku moc připraven. Vlastně jsem ji zpočátku ani nechtěl vzít, kvůli přípravám na maturitu a také jsem tušil, že to obnáší spousta zodpovědnosti, ale nakonec mě zlomil telefonát s Nudlakem a já nabídku přijal a rozhodně toho nelituji a nikdy snad ani nebudu. Abych odpověděl přesně na otázku, tak je to řízení celé redakce a potažmo celého webu – co se tam objeví a co ne – a kontrolovat vše, co jde. Pokud bych to měl srovnávat s dobou, kdy jsem byl šéfredaktor u nEophyte, tak u eSuby cítím větší zodpovědnost a práce mě určitě víc baví, na čemž se podepsala především větší četnost novinek a hlavně skvělá komunikace s vedením, kterou jsem do té doby hodně postrádal.

Dokázal by jsi si představit svůj život bez redaktořiny a těchto náležitostí?

Ruku na srdce, těžko. Já už to mám tak zaběhlý a navíc je to pro mě osobně i koníček, že bych si život bez toho nedokázal asi představit. Respektive to beru i jako relax, prostě když jsem unaveném ze tréninků, tak nejlepší cesta k odreagovaní já právě tato. Ale kdybych si to teda měl představit, tak bych pravděpodobně byl neustále na kurtech a honil se se železem v ruce za žlutým míčkem.

Na scéně se každým dnem objevují noví redaktoři. Někdo naskočí ihned na pozlacenou cestu, někdo však skončí v zapomnění. Je tedy někdo kdo tě zaujal z oněch nováčků či se ti nějakým způsobem zapsal do paměti?

Právě se poslední dobou snažím vyhmátnout nové talenty a tváře, nicméně hledání se mi nedaří a to jsem projel pěknou řádku webů. Každopádně, kdo mě teď zaujal, což jste možná také četli v jeho blogu je sNicky z Grunexu, o kterém si myslím, že se může ještě hodně rozvinout, protože jsem podobný styl už u jedné nejmenované osoby viděl, bohužel se rozhodl zůstat věrný svému stávajícímu klubu, škoda. Jinak s barvou ven, radši se snažím zlákat staré tváře, které už nepíšou, ale ve většině případech odejdu se sklopenou hlavou, tudíž s nepořízenou.

Jak by jsi charakterizoval svůj styl psaní? Několik bodů, podle kterých tě každý pozná.

Hm, rád bych, ale půjde to těžko. Já jsem totiž hodně spontání a podle určitých bodů se neřídím. Spíš vždycky před článkem pár desítek minut přemýšlím, co bych tam mohl napsat a co ne, jak by to vypadalo tak a onak. Zkouším si v hlavě přehrávat různé varianty. Pak zasednu za klávesnici a pouštím svoje myšlenky do texťáku, během toho se mi navalují další a další nápady, které se snažím převést do psané formy. Každopádně se snažím psát hodně objektivně, i když někdy mi to ujede a článek se pak stává dosti subjektivním. Moji zvláštností je, že se snažím přidat vždycky nějakou zajímavost, která čtenáře zaujme.

Pomalu se přesuneme směrem k osobní stránce Pospiho. Co děláš, když nejsi zrovna u počítače?

Jak už jsem zmiňoval v úvodu, tak hraji závodně tenis dvanáct let, nicméně jsem prakticky od začátku roku moc nehrál, kvůli učení na maturitu a přijímačkám na vysokou školu, ale jinak přes léto se opět chystám trénovat kolem těch čtyř až pěti hodin denně, což s příchodem zimy okořením ještě ledním hokejem, na který se opravdu hodně těším.

Co ti říká spojení - noční život? Využíváš noc spíše ke spánku nebo žiješ pouze v akci?

Noční život? Tak to je něco pro mě. Páteční večery pravidelně lítám po brněnských podnicích s přáteli a nad sklenkou dobrého pití rozjímáme nad uběhlým týdnem. Většinou večer strávím několikahodinovými tanečním kreacemi uprostřed parketu. Každopádně mám rád takové akce, kde se člověk nenudí a hlavně, když můžu být s lidmi, které mám rád.

Jak to máš s dívkami? Je zde nějaká osoba, které patří tvé srdce?

Hm patřilo, patří a patřit, bohužel, bude. Nerad bych se o tom nějak zvlášť zmiňoval, protože bych se akorát asi naštval. Dodal bych jen – EPIC HEART FAIL – aneb srdci neporučíš, nic víc k tomu dodávat nebudu.

Jak vypadá tvůj běžný den?

Pokud vezmu poslední dva týdny, tak jen spím, hraji, dívám se na filmy, chodím si užívat večerní zábavy, ale drtivou většinu času trávím u pc, což se velmi brzy změní, protože mi zase začne tréninkový maratón.

Vrátíme se zpět ke psaní. Za dobu co funguješ na onom redaktorském postu, jsi poznal bezpochyby pěknou řádku lidí. Je někdo, kdo ti opravdu přirostl ke srdci a koho si nesmírně vážíš?

Páni, to bych jmenoval strašně moc lidí a určitě bych na někoho zapomněl. Každopádně momentálně je to samozřejmě celá eSuba a výše zmiňovaní moji bývalí šéfredaktorové.

Budeš se chtít psaním i živit? Vidíš v tomto řemeslu nějakou budoucnost?

Tak to rozhodně ne. Píšu jen pro zábavu a nehledám za tím budoucnost, jako někteří z redaktorů. Kdybych se tím chtěl živit, tak bych musel kompletně změnit přístup a opravdu "trénovat", abych se dostal na dobrou pozici v oboru.

Já ti děkuju za tento rozhovor a za tvůj čas, Teď máš možnost cokoliv vzkázat tvojim fanouškům, popřípadě široké veřejnosti. Měj se.

Děkuji za rozhovor a na závěr bych chtěl jen pozdravit všechny mé kámoše, cbmixážníky a celou eSubu - Play with Soul!